|
Alpy 2009
Stejně
jako loni vyrážíme i letos v termínu 3.-10.7.2009 do Rakouských Alp. V
pátek 3.7 jsme celí natěšení vyjeli po obědě, do našeho druhého domova -
 do
vesničky Almdorf jsme dorazili okolo šesté hodiny. Cesta byla úplně bez
komplikací s jedinou čůrací a protahovací zastávkou.
Samozřejmě
nemohla chybět tradiční fotka v Dientnu.
Po vřelém
přivítání s panem a paní domácí jsme se ubytovali v našem pokoji č. 8 a
vyrazili grilovat nějakou tu naloženou flákotu z domova.
Den
první: U snídaně první den jsme se po shlednutí panoramat v různých
oblastech rozhodli pro lyžování na Kiztsteinhornu, kde se počasí i stav
sněhu jevily velice příznivě.
Tak jsme v
lyžákách, lyžařských kalhotech, mikinách, přilbách a rukavicích (nahoře
bylo okolo 4°) s lyžemi v ruce odvážně nastoupili do Gletscherjetu
plného Arabů a zahalených Arabek. Cesta proběhla bez jakýchkoliv
atentátnických pokusů, tak jsme mohli nazout lyže a vyrazit.
Sníh byl o
hodně kvalitnější než loni a tam, kde loni byl jen roztátý led, se letos
ještě normálně lyžovalo. I když chvilkama drobně pršelo, bylo
lyžování na Kaprunu moc fajn.
Po
lyžovačce jsme se ještě vydali s Brumíčkem, který měl místo koleček
plováky, na Zeel am See. Tohle lítání u jezera bylo asi to nejhezčí z
celé dovolené. Krásné modré jezero a na něm spousta plachetnic a labutí,
v pozadí modrá obloha a zasněžené vrcholky hor a v popředí Brumík na
plovákách...
Brumíčka
pilotoval pouze Váša, protože Jáša byla po pádu z lešení trochu
indisponovaná. Z počátku jsme měli trable s kormidlem, servo nepremávalo.
Poté jsme měli problémy se startem, příčina se ukázala vzápětí - chaluha
omotaná okolo kormidla :o) Chaluha byla odstraněna a Brumík se ocitl ve
vzduchu a byl to opravdu krásný pohled...
Den
druhý: V neděli jsme se vypravili s RC házedlem na Schmittenhöhe. Na
vrchol jsme se přiblížili lanovkou a šli rovnou na severozápadní svah,
který často využívají parašutisté, ani dnes tomu nebylo jinak...vítr
však byl velice nestálý, spíše nefoukal než foukal...tak byl Váša nucen
se pro RC házedlo vydat i několik desítek metrů mokrou vysokou trávou ,
takže o
nějakém přistávání k noze nemohla být ani řeč. Na tomhle kopci jsme
setrvali asi hodinku a půl a pak jsme se pomalu vydali ne túru po
hřebenu, přičemž si Váša se svým házedlem vyzkoušeli ještě několik
kopců. Váša nenechal vlastně házedlo odpočinout po celou cestu ze
Schmittenhöhe zpět na parkoviště.
 Zbavil
se všech přebytečných zavazadel (batožinu a zbytečné zavazející svršky
předal Jáši), a cupal z kopce s házedlem ve vzduchu a vysílačem v ruce.
Den
třetí: Třetí den jsme plánovali výlet se Zoomíkem do
Kitzbühelu, ale protože od rána silně pršelo, zůstal Zoomík doma a
vyrazili jsme jen na prohlídku města a vyfotili jsme se u Hannenkamu.
Protože se nám tento den zdál takový nevyužitý až proflákaný, rozhodli
jsme se na zpáteční cestě z Kitzbühelu, že vyrazíme jsme z města Kaprun
domů do naší vesničky na kolách.
Vzhledem k
tomu, že nás čekalo ještě několik náročných dní v horském terénu a
Vášovy boty nebyly schopny v těchto podmínkách obstát, poohlížel se již
několik dní po nějakém šikovném obutí, ale žádný obchod nebyl schopný
jeho nároky uspokojit...až do dneška :o)
Den
čtvrtý: Toto letí, už tu máme úterý :o) V úterý bylo v plánu opět lyžování na Kitzsteinhornu. Avšak za těch pár dní od minulé lyžovačky rapidně ubylo
sněhu, tak to bylo takové slabší, ale my jsme si to i přes to moc užili
:o)
 Den
pátý: Středa byla ve znamení cestování, lítání se Zoomíkem a náročné
cca 25 kilometrové túry s jasným cílem - Hundstein :o)
Ráno jsme
po snídani vyrazili na zastávku autobusu a 8:21 jsme nasedli do Postbusu
směr Schwarzeckalmbahn. Lanovkou jsme vyjeli do poloviny kopce, kde
běžně v zimě lyžujeme a další polovinu jsme vyšli pěšo. Na vrcholu jsme
si našli stanoviště v místí hospůdce, kde běžně v zimě obědváme. Teď v
létě byla bohužel zavřená, s čímž jsme počítali a vybavili jsme se
svačinkou a pivíčkem v plechovce :o) Protože místní kopce dobře známe a
víme, že je zde možné bez problémů přistávat, zvolili jsme jako třetího
do party Zoomíka. Místní středisko nám nabídlo parádní jižní kopec s
výhledem do širokého a dalekého údolí.
Ze začátku však
byla obloha zcela zahalena do těžkých bílých mraků, tak jsme museli pár
desítek minut vyčkávat, až se trošku rozjasní,
ale
 dočkali
jsme se a šlo se na to:o) Chvílemi foukal silný vítr a nahoře bylo hodně
chladno. Jáša moc ocenila, že
Váša do batůžku přibalil čepici :o) Na kopci jsme setrvali asi půl
dvanácté a pak byl nejvyšší čas pokračovat na Hundstein. Šli jsme cestou
necestou, mezi býky a krávami, pak začalo ještě ke všemu pršet, ale cíle
jsme dosáhli bez větší újmy. Jen jedno velké zklamání - nepořídili jsme
žádnou fotku s Hundsteinem, protože tu prostě žádný nebyl :o( Nahoře si
dal Váša zase se Zoomíkem 1 let s tvrdším přistáním na asfalt a byli
jsme nachystaní pokračovat v naší túře, ale černé mraky, které se hnaly
od Zeel am See přímo na nás a náš Hundstein nám v odchodu zabránili.
Usedli jsme tedy na chvilku, než déšť přejde, v místní hospůdce. Ale
 protože
nás hodně tlačil čas, museli jsme vyrazit co nejdříve. Naše časová tíseň
byla způsobena tím, že naše trasa končila na druhé straně jezera, než
odkud nám odjížděl autobus domů. A vzhledem k tomu, že jsme měli v
nohách přes 20 kilometrů, obejít celé jezero by zřejmě bylo opravdu nad
naše síly, proto jsme chtěli využít služeb loďky, která brázdí hladinu
Zeel am See. A právě blížící se čas poslední plavby nás nutil hodně
natáhnout krok. Poslední loď odjížděla 17:45, my jsme do přístaviště
dorazili celí zpocení a ušmajdaní 17:42 a loďka byla naše!
Den
šestý: Vzhledem k náročnosti pátého dne jsme zvolili čtvrtek dnem
odpočinkovým :o) Po snídani jsme si ještě do půl dvanácté zdřímli,
mezitím jsme nabili baterky a
vyjeli
jsme s RC házedlem do Alpendorfu. Tentokrát jsme si koupili lístek na
lanovku nahoru i dolů. Dnes jsme žádnou náročnou túru na vrcholu
nepodnikali, překonali jsme pouze nezbytně nutnou vzdálenost k naší
oblíbené hospůdce, kde dělají nejlepší Tirol Gröstl široko daleko :o)
Tady ve výše zmíněné hospůdce jsme se usadili, objednali si pivo a Váša
hned z terasy patřící k hospodě vrhl RC házedlo :o) Není jistě pochyb o
tom, že jsme tady zakotvili na delší dobu :o) Ve čtvrtek však téměř
nefoukalo, tak lítání nebylo nic moc. Po obědě jsme nabrali síly a
vyrazili jsme na kratší procházku a pak už zpět k horní stanici lanovky,
kde jsme ještě hodinku lítali a pořídili nádherné panoramatické fotky s
horami, kabinkami a házedlem. U parkoviště jsme ještě objevili dětské
hřiště, kde Váša neodolala a hodil své poslední euro do
 nafukovacího
kruhu, ve kterém se 3 minuty proháněl po vodní hladině. Když jsem viděla
tu radost v jeho očích, vůbec jsem těch 30 korun nelitovala :o)
Samozřejmě jsme vyzkoušeli všechny atrakce, které místní hřiště
"dětem"nabízelo :o) a pak už jsme vyrazili k domovu.
Tahle
dovolená v Rakousku byla opravdu parádní, zůstane nám na ni spousta
krásných vzpomínek a v příštím roce se sem stoprocentně nejednou vrátíme
:o)
Jestli
jste se dočetli až sem, tak si více fotek si můžete prohlídnout
tady |
